Jak jsem se 2x připravila o peníze

V mém životě se mi přihodily dvě velké události, které mě naprosto hloupě připravily o peníze. A byla to samozřejmě moje chyba a moje nepozornost a později už s tím nešlo nic dělat … jen platit!

Podepsala jsem smlouvu na ulici

Už je to dnes víc jak 14 let, ale i dnes, když si na to vzpomenu, jsem na sebe opět a ještě stále naštvaná. Jako by to bylo včera. Ten den, vzpomínám si, jsem se cítila z nějakého důvodu úplně skvěle. Jdu centrem města, když mě zastaví chlapík s nabídkou výhodné smlouvy na volání z mobilu. A ukecal mě! Jsem podepsala, já pitomec! A hned jsem si uvědomila, co jsem za debila. Aniž bych si smlouvu pořádně přečetla, zmuchlala jsem ji do kapsy a dělala, jako že není. Jenže jsem se zavázala na dva roky! A musela jsem platit jak mourovatá … Kdybych si alespoň tu smlouvu přečetla, mohla jsem ji, myslím, ještě týden po podepsání zrušit …

Nepročetla jsem si úřední dopis z vysoké školy

MBB190f79_exekuce

Zrovna jsem se vrátila z Erasmu v Anglii a pustila se do studia na státní zkoušku v září. Přišel mi dopis, že v příštím roce studia už musím platit, protože jsem studovala už druhého bakaláře. Aniž bych se informovala nebo si ho pořádně pročetla, strčila jsem ho do šuplíku a pokračovala v mé přípravě na státnice, které jsem úspěšně složila a vyrazila do zahraničí. Tak jsem minula první upomínku a „potěšila“ jsem se až dopisem s exekucí! Musela jsem zaplatit pěknou pálku za půl roku studia, které jsem ani nestudovala! Kdybych si první dopis z výšky přečetla pořádně, mohla jsem se zcela oprávněně odvolat! Kdyby chyby …

Závěrem

Na úřední dopisy a smlouvy se nevyplatí se nesoustředit! Věnovat ji o pět minut déle a okamžitě reagovat je jediná a tudíž zlatá rada! Podělte se o svůj příběh, může být výstrahou nám všem!

Reklamy

Za co nejvíc utrácíme …

Nu, tahle otázka je jednoduchá, že. Nejvíce utratíme za jídlo. To je zkrátka položka v dnešní společnosti neodmyslitelná. Málokdo totiž dnes přemýšlí nad tím, že nakupovat vše v supermarketech je poměrně novodobá záležitost. Ještě generace našich babiček či prababiček se nespoléhala pouze na možnost nakoupit si dlabanec, ale hledala cesty k vlastní produkci. Například moje prababička vykrmovala na půdě husu. Nu, nebylo to příliš humání, ale z jejího pohledu (prababičky, ne té husy), poměrně logické.

Když jsem byla malá, v naší čtvrti rodinných domků si mnoho rodin drželo slepice či králíky. Zejména slepice považuji za ideální, protože pravidelný přísun vajec pouze znamená, že je třeba je krmit odpadem z kuchyně. Což znamená, že se ušetří za odpad. A čerstvá vejce jsou ostatně k nezaplacení. Tudíž platit je kompostem je nad zlato!

Dnes, s pomocí rad na internetu, lze najít spoustu návodů, jak si pěstovat zeleninu ve stísněných podmínkách, na balkónech či parapatech. A také jak je následně konzervovat a užít si tak kvalitní zelinu či ovoce i v zimě!

Samozřejmě toto všechno stojí čas, ale ne zas až tak moc peněz. Po prvotní investici se vám, věnujete-li svému hospodářství minimum péče, nemůže stát, že zkrachujete. A to se dá říct jen o málokteré investici!

Všichni bychom se měli snažit o minimální potravinovou autonomii a o zdravé ingredience na talíři!

Tak proč to nezkusit? Ve světě jsem byla svědkem iniciativ, kdy se městský pozemek dlouhodobě ležící ladem proměnil v záhonek se salátem, mrkví a jinými zdroji tolik cenných vitamínů a minerálů! Jinou možností je společné pronajmutí zahrádky třeba se sousedy, přáteli či příbuznými!

Souhlasíte se mnou, že se tato investice vyplatí?!

Vzrůsty a pády

Podnikání je velké dobrodružství. Možnost být svou paní či pánem, realizovat se, vzít odpovědnost za zaměstnance, jednat s klienty, pracovat dle své chutě. Koho by to nelákalo! Zdá se to být mnohem logičtější než makat jak blázet pro někoho cizího, realizovat jeho představy a nechat se omezovat ve svém osobním růstu. (Tady trochu přeháním, je jistě, že jsou zaměstnání a zaměstnavatelé, kteří jsou otevřeni nápadům svých zaměstnanců.)

Podnikat ovšem znamená také nést riziko na svých ramenou. A vytrvat v čase. Mít trpělivost. Znát své meze, ale také umět hranice svých schopností a znalostí posouvat stále dál. Znám jednoho dříve velice úspěšného podnikatele, který dovážel do ČR zboží. Jeho roční obrat byl v řádech miliónů, vlastnil domy, staral se o své zaměstnance. V pozdějších věku, již po své padesátce ovšem udělal několik zásadních chyb. Nasliboval toho spoustu, svým zaměstnancům platil vzdělávání. Půjčil bez přemýšlení peníze a postupně o celý svůj majetek přišel. Lidé z jeho okolí stále nechápou, jak se to mohlo stát.

Ačkoliv neznám všechny detaily této kauzy, několik bodů je zřejmých.

  1. Tento podnikatel si byl příliš jist sám sebou a svým úspěchem.
  2. Takže začal trochu polevovat v obezřetelnosti.
  3. Byl možná až příliš ochotný platit to a ono, aniž by nad věcí popřemýšlel.
  4. Byl unavený po letech aktivního vedení středně velkého podniku.
  5. Nechal se napálit ziskuchtivými podnikání.
  6. Ocitl se v úzkých a nechtěl se svěřit rodině, takže si začal půjčovat u cizích.
  7. Zastavil hloupě byt a obratem ruky o něj přišel.

Co z toho vyplývá? Podnikání je závazek na celou dobu vlastnictví živnostenského listu. Je třeba nepolevit a cítíte-li, že jste unaveni, svěřte se svým blízkým, delegujte nebo snad i firmu včas prodejte a pusťte se do něčeho jiného!

Nikdy není pozdě na změnu. A to nejdůležitější:

Není chyba vyhořet, chybou je nevěnovat příznakům vyhoření pozornost, když je ještě čas s tím něco dělat!

Investovat …

Touha rychle zbohatnout se týká mnohých. Ostatně kdo by nechtěl si během dvou týdnů vydělat desetitisíce a zbytek měsíce si užívat volna. Na internetu se objevují lákavé nabídky investování do forexových opcí.

Trochu jsem se na to poptala jednoho kamaráda, který momentálně píše diplomovou práci, jehož jádrem je program, který by za něj měl investovat a vydělávat. Což zní ještě lépe, než hodiny koukat do počítače a kalkulovat z hlavy. Vysvětlil mi, že je rozdíl mezi investování do forexových opcí a hazardním hraním s binárními opcemi.

Bohužel musím přiznat, že jsem z toho nic moc nepochopila a nadále se snažila hledat informace. Například mi přijde, že u binárních opcí lze sice vydělat mnohem víc, ale dlouhodobě lze také o hodně přijít. Velikým problémem je, kde hledat pravdivou informaci. Existuje totiž velké množství webových stránek tkz. brokerů, kteří samozřejmě o obchodování s opcemi (a to i binárními) mluví velmi lákavě.

Nu, považte sami:

Pokud přemýšlíte o investování, ale nemáte tedy zrovna statisíce k nakoupení akcií nebo nemovistostí, nemusíte zoufat, začít můžete i s binárními opcemi, jelikož tyto opce jsou natolik specifické, že k nakoupení vaší první binární opce, vám vystačí kapitál v řádech stokorun.

můžete si přečíst na tomto webu. Podobně jako tuto ještě lákavější informaci:

U binárních opcí vám postačí úspěšnost 56 %. Téměř polovina obchodů se nemusí vydařit a pořád jste v zisku!

To zní výborně, že? Jenže kde je háček? Upřímně, já bych si natřikrát rozmyslela, než bych se do takovýchto obchodů pustila. Určitě by bylo předtím nutné věnovat mnoho času hledání informací, a to hlavně těch protichůdných!

Každopádně, jestli máte zkušenost, dejte mi vědět! A přeji všem mnoho štěstí, ať už se rozhodnou investovat jakkoliv …

Stěhování – možná past!

Změna bydliště, změna adresy. Docela lehce se z toho může stát noční můra. Zéjména máte-li děti, které cestují po světě a adresu si stále drží u vás. Ostatně není moc jiných možností, jak to v České republice zařídit. Nu, zkrátka, měníte adresu. Řekněme, že jste prodali dům a stěhujete se do bytu.

A teď to přijde. Je třeba odhlásit elektřinu. Zjistit si na vodárnách, jak jste na tom s odvody, co je třeba doplatit. Voda i elektřina, jejich odhlášení něco trvá a také stojí. Nezapomeňte na plynárny, máte-li plyn. Volejte, pište jim, zjistěte si přesně, co a jak je třeba zařídit, odhlásit, doplatit. Domluvte se s kupujícím, co vše si bude chtít převést na své jméno.

Nezapomeňte na odvoz odpadu! I to je třeba odhlásit, popřípadě nechat přepsat na nového majitele. Uff. Tohle vše je za vámi. Jste přestěhovaní. Oběhli jste si všechny úřady a nahlásili změnu adresy. I vaše děti přijeli ze zahraničí a udělali stejné kolečko.

Máte zkrátka pocit, že jste vše podchytili. Ale co když ne? Jedna moje známá takto nečekaně obdržela obálku s pokutou 15 tisíc. Upozornění na problém totiž chodilo na starou adresu, kde nový majitel ještě nebydlel. O co šlo? O poplatek za ukončení pojištění domu, který s úroky velmi rychle narostl.

Jak se takovému scénáři bránit? Konečně přestěhováni do nového, uvařte si kávu či čaj a sepište si, se kterými všemi službami jste u starého domu měli co do činění. A druhý den jim všem zavolejte. Jednomu po druhém a otravujte tak dlouho až vám potvrdí, že už u nich nemáte žádný závazek.

Dnešní služby jsou totiž nastaveny tak, že co si sami neoběháte, neobvoláte, NEZAŘÍDÍTE, na to vás nikdo neupozorní. Je to zkrátka na vás. Být občanem je totiž zaměstnání minimálně na částečný úvazek!

Pojištění … zrádná pomoc

V naší republice máme dobrý systém pojištění. Je jasné, že odvody jsou vysoké. Je také pravda, že na bílé plomby je třeba doplácet celé jmění a chceme-li nějaký ten nadstandard, je třeba sáhnout hluboko do kapsy. Ovšem když jde opravdu do tuhého, budeme naloženi do sanitky a dostane se nám první pomoci předtím, než se zdravotník bude shánět po zdravotní kartičce. Není to tak špatné. Když už přijde nemoc.

Co je ovšem velmi je, když jsem zdraví jak řípa, ale neplatíme! Situace, ze které si leckdo může uhnat vředy či hluboké deprese. Blízko tomu byl i 28letý Radek. Radek studoval vysokou školu, bakalářský stupeň. Ve třetím ročníku, již mu v té době bylo 26 let, vyjel na studijní pobyt do zahraničí. Všechno si dobře zařídil, kromě zdravotního pojištění!

V Anglii pobyl 6 měsíců, měl skvělý čas, i když s pěnezi od programu Erasmus vyšel jen tak tak. Spíš si musel ještě půjčit od rodičů. Studium bylo celkem náročné a navíc v té době připravoval bakalářskou práci. Po návratu do Čech na něj čekela bakalářská státnice. Soustředil se tedy na ni a, jak měl krapet ve zvyku, ingnoroval poštu, která došla k jeho rodičům.

Po úspěšných státnicích Radek pokračoval na magisterský stupeň. Sehnal si v té době také práci na poloviční úvazek, která mu jakžtakž pokryla náklady na bydlení v jiném městě. A v tu chvíli došlo na obálky. Bohužel v té době už se mezi nimi skrývala i nehezká obálka od exekučního úřadu. Radek již po dobu více jak 8 měsíců neměl zaplacené pojištění a jeho dluh pojišťovna předala do exekutorského řízení. Celý dluh se přiblížil 12 tisícům Korun. Radek si musel zařídit splátkový kalendář a na rok omezit své náklady na minimum. Celá historie mu pěkně zkomplikovala začátek jeho magisterského studia.

Bohužel jeho chyba mu těď byla víc než jasná. Před svými 26 lety měl zajít na pojišťovnu a zjistit si, jak a kolik platit na pojištění, jako student a nezaměstnaný. V době odjezdu do zahraničí bylo třeba odhlásit se z pojišťovny a zanechat tam svou kartičku pojišťovny. Dobu pobytu v zahraničí, která překročila šest měsíců tak mohl řešit dlouhodobým cestovním pojištěním, které v této situaci vyjde mnohem levněji!

Dlouhodobé zahraniční pojištění delší než šest měsíců je uzákoněno jako náhrada za povinnost každý měsíc svého života odevzdávat částku na své zdravotní pojištění.

Radek se poučil. Ale cena byla vysoká …

Lichvářské půjčky, příběh

Toto je příběh jedné nadšené mladé podnikatelky.

Lucii bylo v té době 30 let. Vystudovaná, energická mladá žena. Byla a naštěstí stále je, nadšenou tanečnicí. Šlo jí to tak dobře, že začala vyučovat moderní tanec v jednom velkém tanečním centru. Po čase se rozhodla společně s jednou kolegyní a dobrou přítelkyní si otevřít vlastní taneční studio. V té době se to zdálo jako dobrý nápad. O taneční a pohybové kurzy byl velký zájem a Lucie měla dostatek věrných žákyň, které souhlasily ji do jejího nového byznysu následovat.

K vybavení studia bylo zapotřebí několik půjček, ale o kurzy byl zájem a studio jakžtakž prosperovalo. Lucii to naplňovalo život. Studio se pro ni stalo druhým, ne-li prvním domovem. Dala tomu všechno. Po asi dvou letech přišla finanční krize a volnočasové aktivity byly jedním z prvních nákladů, které lidé vyškrtli ze svého domácího rozpočtu. Kurzy se zdaleka nenaplnily tolik, jak Lucie počítala. Začaly se objevovat první potíže se splácením půjčky a nájemného za studio. Ale situace se stále mohla zvládnout, kdyby se její společnice nerozhodla opustit loď. A požadovat vyplacení částky, které do podniku vložila.

V té době Lucie musela učinit rozhodnutí, zda pokračovat či ne. Bylo pro ni nemožné představit si dělat něco jiného. A co také? Nezaměstnanost rostla a najít si práci bez dobře vypracovaného životopisu nebylo a není jednoduché.

Pokračovala tedy. Ale zrada kamarádky ji vzala energii a oslabila i studio. Některé ze žákyň odešly. Ostatní instruktorky chtěly být vypláceny. Sociální a zdravotní pojitštění, daně a další náklady ji postupně stlačovaly a braly energii. Ale Lucie je bojovnice. Věřila, že se situace zlepší a studio se vrátí ke své zlaté éře. Bohužel  se situace ale nijak nezlepšovala.

Lucie se rozhodla řešit své dluhy půjčkou. Žádná seriózní instituce ale s půjčkou byznysu v takovém stavu nesouhlasila. Lucie se tedy obrátila na lichvářské rychlopůjčky.

Asi si dokážete představit, jak to dopadlo. Lucie se o těchto půjčkách své rodině nezmínila, a když pak problémy vyplynuly na povrch, bylo už těžké situaci zachránit bez dalších ztrát. Lucie se nakonec musela studia vzdát a ocitla se bez zaměstnání. Rodina byla nucena prodat chatu na venkově a další drobný majetek. Lucie se tak dostala z nejhoršího, ale situace i teď po letech, není úplně vyřešená. I po dvou letech zastavení živnostenské aktivity Lucii neustále přichází další upozornění na dlužné částky. Je deprimovaná, bez energie a neví, co dál. Rodina se jí snaží pomoci.

A přitom, napočátku, vše vypadalo tak nadějně ….

Nechápu, že podobně jako v jiných evropských státech, nejsou lichvářské půjčky regulované a kontrolované!

Máte i vy nebo někdo z vašeho okolí podobnou zkušenost?