Půjčky … zisk nebo risk?

Je asi jen málo lidí, co si v životě nevypůjčili peníze. Od přátel či od finančních institucí. Nejedná se ani o záležitost novodobou. Půjčování peněz a jejich neodmyslitelné vymáhání poté, byli inspirací pro spisovatele již hluboko v 17. století. Hezkým literárním příkladem je Molierův Lakomec. Půjčky a lichva jsou zkrátka součástí lidské historie. Často smutnou součástí, myslím si.

Žít na dluh je neuvěřitelně rizikové. A to nejen pro vaši peněženku. Nechci zde psát o ruzných druzích půjček a vychvalovat tu či onu. Jde mi spíš o osobní aspekty tohoto fenoménu. Ano, dnes je skutečně možné mluvit o fenoménu šíříčím se stále víc napříč společností.

Vzít si půjčku znamená dvě věci:

  1. Jsme si jisti sami sebou, že půjčku dokážeme splatit a že věc, kterou si za půjčku plánujeme pořídit, skutečně potřebujeme.
  2. Máme vážný finanční problém a půjčka se zdá být jediným řešením problému. Ovšem s jejím splacením už si tak jisti nejsme.

V prvním případě nevidím žádný vážný problém, snad kromě lehkého stresu, ovšem s jasným koncem a řešením. Narazíte-li na výhodnou nabídky před výplatou a rychlá půjčka je jediným řešením, nevidím důvod proč si půjčku nevzít a po výplatě okamžitě splatit.

V druhém případě je ovšem nebankovní půjčka ošemetnou záležitostí. Jedná se o velmi pomíjivé řešení, které jen může urychlit pád na dno. Půjčce s vysokým ůrokem je NUTNÉ se v takovém případě vyhnout. Je lepší požádat o odbornou pomoc sociálního pracovníka, ještě lépe se obrátit na rodinu či přátele.

Situaci a důvod vaší finanční krize je třeba otevřeně a pravdivě vysvětlit, přiznat své chyby a rozhodně se nestažit problém zlehčovat. Jen tak je možné se s takového bláta vyhrabat!

Podělte se o vlastní zkušenost!

Lichvářské půjčky, příběh

Toto je příběh jedné nadšené mladé podnikatelky.

Lucii bylo v té době 30 let. Vystudovaná, energická mladá žena. Byla a naštěstí stále je, nadšenou tanečnicí. Šlo jí to tak dobře, že začala vyučovat moderní tanec v jednom velkém tanečním centru. Po čase se rozhodla společně s jednou kolegyní a dobrou přítelkyní si otevřít vlastní taneční studio. V té době se to zdálo jako dobrý nápad. O taneční a pohybové kurzy byl velký zájem a Lucie měla dostatek věrných žákyň, které souhlasily ji do jejího nového byznysu následovat.

K vybavení studia bylo zapotřebí několik půjček, ale o kurzy byl zájem a studio jakžtakž prosperovalo. Lucii to naplňovalo život. Studio se pro ni stalo druhým, ne-li prvním domovem. Dala tomu všechno. Po asi dvou letech přišla finanční krize a volnočasové aktivity byly jedním z prvních nákladů, které lidé vyškrtli ze svého domácího rozpočtu. Kurzy se zdaleka nenaplnily tolik, jak Lucie počítala. Začaly se objevovat první potíže se splácením půjčky a nájemného za studio. Ale situace se stále mohla zvládnout, kdyby se její společnice nerozhodla opustit loď. A požadovat vyplacení částky, které do podniku vložila.

V té době Lucie musela učinit rozhodnutí, zda pokračovat či ne. Bylo pro ni nemožné představit si dělat něco jiného. A co také? Nezaměstnanost rostla a najít si práci bez dobře vypracovaného životopisu nebylo a není jednoduché.

Pokračovala tedy. Ale zrada kamarádky ji vzala energii a oslabila i studio. Některé ze žákyň odešly. Ostatní instruktorky chtěly být vypláceny. Sociální a zdravotní pojitštění, daně a další náklady ji postupně stlačovaly a braly energii. Ale Lucie je bojovnice. Věřila, že se situace zlepší a studio se vrátí ke své zlaté éře. Bohužel  se situace ale nijak nezlepšovala.

Lucie se rozhodla řešit své dluhy půjčkou. Žádná seriózní instituce ale s půjčkou byznysu v takovém stavu nesouhlasila. Lucie se tedy obrátila na lichvářské rychlopůjčky.

Asi si dokážete představit, jak to dopadlo. Lucie se o těchto půjčkách své rodině nezmínila, a když pak problémy vyplynuly na povrch, bylo už těžké situaci zachránit bez dalších ztrát. Lucie se nakonec musela studia vzdát a ocitla se bez zaměstnání. Rodina byla nucena prodat chatu na venkově a další drobný majetek. Lucie se tak dostala z nejhoršího, ale situace i teď po letech, není úplně vyřešená. I po dvou letech zastavení živnostenské aktivity Lucii neustále přichází další upozornění na dlužné částky. Je deprimovaná, bez energie a neví, co dál. Rodina se jí snaží pomoci.

A přitom, napočátku, vše vypadalo tak nadějně ….

Nechápu, že podobně jako v jiných evropských státech, nejsou lichvářské půjčky regulované a kontrolované!

Máte i vy nebo někdo z vašeho okolí podobnou zkušenost?